Můj život je extrémě nudný....
Už není šílený jak býval a jak jsem ho měla ráda....
Možná že už fakt chci jít do školy, protože trpím stereotypem prázdninových dnů. Tzn. ráno vstanu, jdu s Barčou an hřiště, vrátim se, vlezu do sprchy, poobědvám a nastává ŠÍLENÁ NUDA, ne, ona není šílená, ona je NUDNÁ!!!! Až se konečně dostaví šestá hodina tak povečeřím a už je to normálka - koupelna, televize, vyjímečně jdu ven...
Ale proč????????????????
Proč se tak nudím? Já vím, sedím z PC a tatínek do mě pořád valí, že tam sedím celý den, neumím si najít zábavu atd.... Ale já tam nechci sedět. Vlastně kdybych měla co dělat, ani tam nesedím...
Ale co mám dělat? Kromě toho, že zajdu do obchodu a někde pouklízim fakt není co.. Klidně bych jen tak šla někam pryč a kecala a dělala kraviny, jak bývá v šílených životech normální, ale není kým jít ven! Chápete? Ne, nechápete, Vás to ani nezajímá, ale chápu Vás, mě by to taky nezajímalo.
Božééé - já se chcu vrátit na tábor!!!!! Tam to nebyl stereotyp, ani nuda. Byly tam úplně boží lidi (víme, kteří) a sranda. Každý večer usínám s myšlenkama na tábor a každý den, kdy na mě padne záchvat nudy trpím steskem po lidech, kteří kdyby bydleli blíž, než bydlí (nebo já bydlela blíž) nemusela bych se nudit. Jenže v Dubňanech je to kretén vedle kreténa!
Večer sem možná hodim nějaké fotky... Ještě nwm, jestli se mi bude chtít něco dělat. Nejspíš budu ležet a čumět do blba..