To je teda pěkně na nic, ten dnešní den. Jsem stále hrozně unavená, protože mám skluz a to konkrétně ten, že v pátek (respektive teda už v sobotu) jsem usnula o půl třetí a opravdu nemám na mysli odpoledne. A ještě k tomu se mě nějak nechtělo obědvat, takže je mě hezky špatně. Chjoo.. Ve škole nás stále poučují o žloutence, hlavně že ve třídě nemáme mýdlo.. Bože, bože. Kam ten svět spěje?
No nic no. Poslouchám jistého Jesseho McCartneyho, ale vůbec mě to teda nebere.
Uplynulý víkend byl naprosto boží. Spala jsem z pátka na sobotu (no spala...to slovo je na pováženou) v Břeclavi, konkrétně na takovém žlutém panství. No je to zámeček, nebo něco takového. Teď nevím, jestli nekecám, ale s největší pravděpodobností ano. Prostě.. DDM Břeclav.
Ale teď si to vezmem pěkně popořádku. (já vím, že Vás to nezajímá, ale já jsem sklerotyčka)
No nic no. Poslouchám jistého Jesseho McCartneyho, ale vůbec mě to teda nebere.
Uplynulý víkend byl naprosto boží. Spala jsem z pátka na sobotu (no spala...to slovo je na pováženou) v Břeclavi, konkrétně na takovém žlutém panství. No je to zámeček, nebo něco takového. Teď nevím, jestli nekecám, ale s největší pravděpodobností ano. Prostě.. DDM Břeclav.
Ale teď si to vezmem pěkně popořádku. (já vím, že Vás to nezajímá, ale já jsem sklerotyčka)
- Asi v 16:00 jsem dorazila a protože můj tatínek se nezdržoval tím, doprovodit svoji jedinou dcerušku až k "Brumbálovi", byla jsem donucena sfalšovat jeho podpis..(Ale to já ráda :D)
- Asi 16:30 mě přišla sms od Bárinky, jestli jsem už na místě a jestli má vůbec chodit, protože Tedeska ani Kadikytka nepřijdou. Odepsala jsem jí že přijít musí, ale odpovědi se mě nedostalo.
- Asi 17:30 jsem Báře volala kde je tak dlouho a zjistila jsem, nebo mně spíše bylo oznámeno, že "volané číslo neexistuje". Volala jsem Tedesce (odkaz výše), jestli by mohla Bárince (odkaz je o5 výše) vyřídit ať se dostaví a nenechává mě napospas jistým jedincům. Za chvíli volala Bárinka, že teda přijde. Huráááá!!
- Asi v 17:45 se dostavil jistý David Fibingr.. To jsem teda vážně nevěděla jestli se mám smát nebo plakat. Už jsem ho rok neviděla a poslední setkáním sním znamenalo hádku. Já jsem jistě s mojí povahou naštvaná nebyla, ale je dost blbé, když nevíte zdali se s vámi dotyčný baví. No..nechme těch psychologických keců. Nějak jsme se začali bavit, což myslím je dobré, protože hrozí, že příští rok na tábor už možná pojede. No tak to nevím, proč sem píšu takové zbytečnosti... (Už zase to vypadá, že začínám psát knížku, ale to je omyl, jsem jen výřečná (resp. výpisná povaha)
- Asi tak 18:30 už konečně dorazila Bárinka! Byla jsem happy. Víte..není moc lidí, se kterýma bych byla na stejné vlně. Protože kdo jiný brečí u No name, hraje famfrpál a léta na koštěti? Nikdo.. A to jsem ještě opomenula, že asi málokdo by si uprostřed rušné noci plné smíchu znějícího z úst některých jedinců vyprávěl o učitelích zeměpisu..
- Za tmy jsme hráli schovávanou, což je docela good hra na tak velkém pozemku.
(Právě jsem zjistila, že jsem nakažená. Chtěla jsem napsat "prímový" (otřesné slovo) a musela jsem hodně přemýšlet, aby z toho vzniklo alespoň to "good".)
- Asi tak od 22:00 do 00:00 jsme se dívali na fotky z tábora. Je to teda až neúnosné, když se díváte na více než 2000 fotek a jste na každé druhé. A úplně nejlepší je, když máte fakt nemožný pohled a je to fotka an konci prezentace, takže na plátně straší asi 10 minut...
- Poté jsme zhlédli film "Cesta do země Terabitia" (nevím jak se to píše, tak to nechte tak). Je to myslím dobrý film - dojemný, ale já u něj nebrečala, určitě bych brečela, ale já to moc nesledovala. Jsem hloupá.
- Rozhovor na téma škola s Bárinkou - to teda vynecháme jako! Jinak - jedním slovem od Sahary dolů nebo co.
- Ráno bylo krutéé..ale takové vlastně rána bývají. Myslela jsem, že se nepostavím na nohy a to ne proto, že jsem měla nad sebou stůl a na 100% jsem se do něj musela praštit (ale jinak útulné) a ani proto, že bych musela dělat 10x za sebou pozdrav slunci, nýbrž proto, že jsem se vzbudila 7:15.
- Snídala jsem vánočku s rozinkami, které ale vůbec nemám ráda a kakao, které mělo dobrý základ protože ho vařili dvě skvělé kuchařky, ale v konečném efektu to byl hnus, jelikož do něj Dáša nasypala celé granko, u něhož bylo tzv. "prímový topení".
- Potom jsme se zúčastnili rady a vyšli jsme z ní teda dobře. Řekli jsme tam něco jako ano a kývali, což znamenalo, že nejdeme na Janův hrad, na kterém už každý byl, ale zůstaneme tam kde jsme.
- Většinu dopoledne jsme strávili na ping-pongovém stole, který děsně studil do zadku.
- Ale nakonec jsme teda uspořádali i výpravu. A to směr - obchod, který byl podle božího Luboše vzdálený 300 m, ale řeknu Vám, bylo to tak kilometr. Koupili jsme hrozně moc sladkého a tučného a kalorického, ale zato dobrého jídla, kaktusový džus, který mě moc nebere, ale začne a brambůrky a Bára ukradla "flint". Po cestě jsme míjeli svatební salón, ze kterého jsem měla kdysi šaty a dostalo jsem hrooooooozně velkou náladu se vdát. A víte co musí být boží? Vdávat se za fatbalistu Chelsea na stadionu Stamford Bridge a příbuzní na tribunách a prostě boží weddings.
(Nevěřili byste tomu, ale i vodní elektrárna může vypadat jako rotunda)
- Na oběd byla výtečná pizza a po zbytek dne jsem hrála senzační hru Trans America.
- Nesmím však opomenout závěrečný zpěv s kytarou (kytarista Luboš a kytaristka Bárinka :D, ale Báru berte s rezervou :D). Bohužel však sešlo s mého a Bárinčiného duetu písně Čím to je od No name. To mě bude do smrti mrzet :D
- Když jsem odjížděla, chtělo se mi brečet, ale moje maminka mě koupila mikinu, tak tím se mi nálada spravila. Ale musela jsem jí dát prachy, tak zase nic..
Tento článek byl teda jako fakt vyčerpávající a ještě bych Vám mohla napsat asi 2x tolik keců, má to však háček. Musim se mrknout na blbou chemii (opakovací test - nechápu proč) a když mě zbude čas, ale nejspíš ne, protože jdu spát, tak sem něco napíšu a musím se dát foto mého dnešního výtvoru z výtvarné výchovy. Jsem z toho tak nadšená, že jsem šťastnější než Laďa (myslim Dášin :D) při hře Trans America.
ok, souhlasím:D