Tato rubrika, ve které se tento článek nachází by se neměla jmenovat můj šílený život. Už dávno ne..
Včera jsem byla s máti v Hodoši a sháněla si šaty na ples. Budu totiž prodávat tombolu na plese města Hodonína, z čehož vyplývá, že potřebuju společenské šaty a boty. Nemám nic z toho. Skoro žádné šaty se mě nelíbí a nebo mně nesedí. Ve všech jsem moc tlustá..
Včera jsem byla očkována proti chřipce. Bolela mě ruka a můj otec si o mně myslel, že simuluju. Tomu se říká rodičovská důvěra.
Jsem hrozně happy :) Pojedu do BV na sraz z tábora. Nebude to jen takový o ničem sraz od pátku do soboty. Má to na starost Luboš a ten, jak víte, je boží. Budeme tam od pátku do neděle, což znamená dvě noci.
Už jsem asi v polovině devátého dílu Princezny Mii, ale nedalo mě to a podívala jsem se na konec. Bohužel nic potěšujícího. Ona i Michael jsou fakt hloupý. Budou kamarádi. Ale to nikoho nebere.
Mám náledu jít (již potřetí) do kina na Bathory. Problém je v tom, že by se mnou nikdo jít nechtěl, protože na mě všichni serou nebo by si vymluvili že už to viděli a to stačí. Tento problém bych ale stejně řešit nemusela, protože by nenastal. Bathory už nikde nehrají.
↓ Tu reklamu miluju.. (našla jsem ale jen slovenskou verzi) ↓