Jsem méééégaaaaa happy.
Ve čtvrtek jsem byla ve slováckém divadle v Uherském Hradišti na představení Donaha!
Slovy to nemůžu popsat jak jsem z toho stále nadšená. Je to boží. Divadlo mě vůbec nebere, ale tohle mě úplně vzalo. Bylo to nejlepší. Lepší než všechny filmy co existují dohromady. A to nepřeháním...
(A navíc jeden herec byl úplně hrozně moc podobný jednomu borcovi co mě učil na prkně (tzn. hezký)...)
A taky nevím proč, ale vždycky když je někdo hezký, tak mám nutkavý pocit říkat mu David a prostě když někoho hezkého vidim, tak mě vždycky hlavu probleskne jméno DAVID. Nevím čím to je, ale už se to děje asi rok...možná víc.
A taky nevím, proč jsem sem napsala ten poslední odstavec, když to vlastně vůbec nic neznamená...