To Vám tedy povím. Nebyla jsem tady od 3. listopadu. Prostě se mně nechtělo. Říkám, že za to může škola, ale v podstatě je to jen velká lež. Kromě dvou referátů, naučení se dvou látek do přírazu a napsání taháku na zemák a děják jsem pro své vzdělání neučinila nic. A vůbec mě to nevadí.
Největší událostí, která se za poslední tři týdny stala byl sraz z tábora a to konkrétně 14. - 16. listopadu 2008. Bylo to boží. A taky velice vtipné. A bolely mě nohy a měla jsem otlačené kyčle. To víte.. Byla to pařba :D
- Z rozkouška Marcelka se stalo malé agresivní děcko
- Kubíček Kosíček je ještě větší oblhút než byl
- Faktem se stává, že jsem vlastně rozděleni na dva tábory a to konkrétně na: "přirozený smích" a přirozený smích
- Stala jsem se členkou rady našeho klubu (ještě společně s Barinem, Kubou, Kajetánem a Martinem) Je to velice vtipné, ale nesmějeme se tomu.
Taky si možná říkáte, proč je zrovna dnešek dnem znovuvzkříšení tohoto blogu. Jsem nemocná. Ale to víte. Můžu si za to samozřejmě sama. Byla jsem teď tři dny po sobě běhat v lese a jak asi víte, je tam zima. A ta frisbee štafeta v tričku s krátkým rukávem tomu nepřidala. Chci se přihlásit na mezinárodní běh Hodonín-Holíč-Skalica (mmch má to 12km) ale moje matka má blbé kecy a můj fotr taky. Prý bude 13. prosince zima, ba dokonce sníh (jsou naivní, já to taky říkám) a je to daleká cesta. A co jako? Klidně si to můžu jít pěšky. Budu mít na to čas od 13:00 až do 16:00 a to bych tam došla i mým new stylem: tučňák! Ale stejně to asi nevyjde. To víte. Nevíte.