Hej tak to mi neuvěříte, co se mně přihodilo.. Dneska jsem musela uklízet, tak jsem se do toho vrhla hned od rána. A když mně mamka volala, že je už na kauflandě, co prý má koupit, tak si říkám: "No.. ještě musím rychle umýt schody, než přijde." Ale radši jsem se na to měla vysrat! Je to tak. Prostě jak jsem ty schody nejdřív chtěla vysát, tak se to stalo. Mátinka nedávno malovala zeď a na schodišti zůstal ještě kýblík s barvou. A jak jsem v jedné ruce měla vysavač, tak tou druhou jsem chtěla kýbl nadzvednout. Jenže on byl asi špatně zavřený, protože asi polovina barvy se mně začal lít ven!!! Úplně jsem zpanikařila a nevěděla, co mám dělat. Nešlo to jen tak setřít, protože to byla fakt gigantická vrstva a louže se pomalo roztékala a stékala dolů ze schodů. Tak rychle! Valím pro hadru, do které jsem louži z většiny nacpala a hadru švihnu do umyvadla v koupelně. Potom jsem nějakou barvu co stékala pochytila do skleničky. A teď začal boj s časem. Co když máti přijde? Jak jí to vysvětlím? Co když barva zaschne a nepůjde z dřevěných schodů umýt? Co když? Co kdyby? Co potom? Málem jsem se zbláznila. Ale pak jsem objevila fintu FŇ! Vzala jsem toaleťák, vždy odmotala tak 2 metry a utřela kousek schodů. A pořád dokola. Za chvíly jsem už toaleťák neměla a barva ještě byla na schodku a půl. Tak rychle do kuchyně pro papírové utěrky. Za chvíly jsem spořebovala i ty. A tak přišla na řada houbička. Stihla jsem to tak tak..
Nakonec jsem vzala sáček, co je do odpadkového koše a dala do něj všechen špinavý toaleťák a ubrousky od barvy, následně jsem tam hodila i sklenku s trochou barvy, houbičku a nacucanou hadru asi s kilem barvy v sobě. A pak rychle do popelnice. Následovalo přenést potečený kýbl do vany. Jak jsem ho ale nesla, tak jsem pokapala podlahy všude v baráku. Když jsem to poutírala, dala jsem kýbl do igelitky a vrátila na schody, které jsem musela ještě umýt vodou a speciálním přípravkem na dřevo. Strávila jsem tím asi tak 45 minut.. možná víc. A byly to nervy, to Vám teda povím. Nicméně se musím pochválit, protože doma nikdo nic netuší. Kromě mně samozřejmě. Možná to mým nicnetušícím rodičům někdy řeknu. Ale nejdřív tak za rok :D
A největší štěstí je, že ta barva tady nesmrdí. Jinak bych byla v prdeli.
Ale přece mě nikdo nemůže ani nadávat. Velký kus viny nese mamka, protože tu barvu v kýblíku pořádně nezavřela, takže, takže..! Největší obavu mám momentálně z toho, že se tepláky, které jsem měla v době "nehody" na sobě nevyperou. Jsou na nich trošku fleky. Sice nenápadné, ale trochu to vidět jde. Ale snad to pračka zvládne, protože ty tepláky jsou i moje oblíbené.

Ježiši Kriste, já bych se v tvý situaci asi zbláznila :D